Od MARKA VELEBNÉHO:

Jako jabloň obsypaná šťavnatými plody vypadala kulturní kavárna v sobotu večer 17. 11. 2007, kdy ji obsadila slovenská poetická invaze. Parafrází filmu „Sedím na konári a je mi dobre“ se silná slovenská pětka usadila na konárech Jabloně, které pro ně představovala modrá pohovka. Bylo jich pět a pátým byl symbolicky Peter Piatko, který předvedl své hudební nadání jako hudební předěl mezi poezií a prózou.
Prezident Mathej si dal ke svému moderování typicky českou Pepsi (ale co když byla vyrobena jako před revolucí československá Pepsi ve Frukoně Košice?) a postupně na prkna, co znamenají svět, pouštěl Petra Staríčka s básní Modrý sonet a dalšími, jen bylo trochu slabě slyšet. Mathej přečetl eroticky zabarvenou povídku o poetce-tanečnici. Snad není nutné psát, kdo ho k ní inspiroval.
Pavel Garan opět okouzlil zvláště dívčí část publika a já obdivoval jeho češtinu v básni pro Krchovského i to, jak uměl vše zpaměti. Následoval frenetický (nebo fernetický) potlesk děvčat. Po Garanovi, garanu (garantu) kvality se jen těžko četlo Jankovi, ale svou známou povídkou o klobásce, kterou již četl v Domažlicích na Chopoji před dvěma lety, velmi pobavil publikum. Ve druhé polovině večera ke své české Pepsi Mathej bohužel nenašel typickou českou oblíbenou přílohu Nachos, ale vzal za vděk možná ještě více typicky českým nakládaným hermelínem a bramboráčky. Přitom Dan Mikeš uváděl další vystupující, nyní z domácího klubu.
Celkem šest reprezentantů Asonu, ať již nováčky či ostřílené bardy, jako Milana Čechuru, který vzal do ruky i kytaru, nebo opět se z chladného severu navrátivší krásnou Pavlu Přesličkovou. Vítězkou improvizované soutěže vystupujících se stala Martinka Šimánková. Hned na začátku jsme v Jabloni ucítili literární puch, a to když Dan Mikeš rozbalil své kuřácké nádobíčko. Jelikož i muži mají své dny (migrény), trochu jsem se do víru večera zapojil až na konci, kdy většina formace Mädokýš Slovakia v čele s Paľo Garanem byla magneticky přitahována k baru.
V neděli se slovenská poetická invaze přesouvala Orient expresem Plzeň - Domažlice, no byl to spíš courák Orient než expres. Mathej si na notebooku připravoval program vystoupení a mezitím nabízel nám ostatním datle a další sladkosti.
Paľo Garan nabídl Irence své mužné rameno, aby na něm spočinula. Cesta se vinula v duchu souboje značek Gambrinus a Sangria. V Domažlicích jsem po malém extempore Janka s Pavlem u záchodků (aspoň jsem chvíli držel v ruce batoh velikána Garana) odvedl expedici do mé oblíbené hospůdky Meluzína, kde se mělo vystupovat. Cestu bych jim byl schopen ukázat i poslepu. Většina si dala na setkání medovinu, někteří borovičku, jen prezident zůstal u čučoriedkového džusu. Mathejovi chyběl internet, tak se musel spokojit jen se zásuvkou ke svému notebooku. Zanedlouho se útulná krčmička Meluzína zaplnila spoustou mladých dívek ze sboru Canzonetta.
Znalci ženské krásy z Mädokýše překypovali chválou. Když se někteří posilnili výbornými polévkami, začal pro nás koncert pěveckého sboru. Pak jsme si vyměnili místa (na naše si sedla děvčata) a chlapci z Mädokýše si udělali u vchodu improvizované pódium, které spíš připomínalo kazatelnu. A z této kazatelny mezi visícím česnekem a kukuřicí zněly pak slovenské verše a písničky. Při recitaci v improvizované kazatelně občas někomu začala vykukovat sláma z bot, která zdobila vchod hospůdky, a Mathej rozhazoval při čtení lístky se svou poezií. Sem tam zabloudil do hospůdky turista zvenku, když slyšel zpěv dívčího sboru. Nakonec Canzonetta zazpívala druhý blok a Mädokýšáci je ani nechtěli pustit, tak si některá děvčata ještě přisedla. Ani se nám nechtělo z útulné Meluzíny domů.
Pavel Garan přemýšlel, zda tu nezůstane, a plánoval, jak svůj oblíbený podnik „Lila bar“ v Dobšiné navrhne inovovat podle inspirací z Meluzíny.